VÍTÁME VÁS NA SVÝCH STRÁNKÁCH ANEB ŽIVOT DVOU PSÁRSKÝCH CAIRN TERRIÉRŮ A JEDNOHO GLEN OF IMAAL TERRIÉRA

KDO JE CAIRN TERRIER

 Hbitý, pozorný, odvážný a pracovitý: právě takový je typický kernteriér. Jako pravý teriér překypuje činorodostí se všemi pozitivními vlastnostmi, jež máme ve zvyku od této skupiny očekávat.

 Proč působí kernteriér tak mimořádně? Možná za to může jeho rozježené obočí, možná neodolatelně vyzývavý pohled ... Vypadá mazaně a rošťácky. Tento dojem ještě podtrhuje robustní srst v mnoha barvách. Ať už je tento sebevědomý zhruba sedmikilogramový pes krémový, pšeničný, červený, šedý, téměř černý, nebo žíhaný, je to vlastně jedno. Milovníci teriérů dobře vědí, že bez ohledu na zbarvení je kernteriér vždy neodolatelný. A nejen to. Kernteriéři se mohou chlubit překvapivě dlouhou průměrnou délkou života, 14 až 16 let. Což je určitě dobře, protože kdo si na tohoto psa zvykne, nechce se mu s ním předčasně rozloučit.

 Jméno kernteriér je odvozeno od slova cairns, což jsou hromady suti, které drží pohromadě kořeny stromů. Úlohou kernteriérů bylo pronikat do těchto hromad a vyhánět lišky i jiné menší šelmy přímo před namířené pušky jejich pánů. Práce to byla riskantní , a tak mohli přežít jen ti nejodvážnější a nejšikovnější psi. Psi, kteří zůstali dole v noře, byli nenávratně ztraceni. Z hromady štěrku prorostlé kořeny se někoho vyhrabat hned tak nepodaří.

 Označení kernteriér se používalo již v 16. století, ale pouze ve smyslu obecném, ne jako označení psa určité plemenné příslušnosti. Šlo zkrátka o běžné, pracovně obvyklým způsobem používané nízkonohé teriéry, kteří navíc nalézají uplatnění při hubení hlodavců a hlídání objektů. Psi, které můžeme pokládat za předky dnešního kernteriéra, se vyskytovali hojně na statcích a usedlostech na západním pobřeží Skotska a na ostrovech mu přiléhajícíh , Mull, Harris, ale také Skye a jiné. Proto má kernteriér vývojově nejblíž ke skye teriérovi a velmi blízce spřízněn je i s west highland white teriérem. 

 Podle údajů J. Robertsona z roku 1935 se vyskytovaly v chovech teriérů ze západního Skotska a sousedních ostrovů vrhy, v nichž byla štěňata světle, krémově a někdy téměř bíle zabarvená, spolu se štěňaty zbarvenými mnohem tmavěji. Světle zbarvená štěňata je možné považovat za předky west highland white teriéra, tmavá můžeme chápat jako předky kernteriéra. Světle zbarvená štěňata bývala původně z dalšího chovu vyřazována, teprve později vznikla myšlenka vytvořit z nich samostatné plemeno s bílou srstí, jež umožní snazší rozeznatelnost psa za horší či špatné viditelnosti. Plukovník D. Malcolm z Poltallochu tak začal se šlechtěním west highland white teriéra. Svého času se tedy ve vrzích teriérů se zkrácenými končetinami, původních na západě skotské vysočiny a na ostrovech při pobřeží, objevovala štěňata pozdějších west highland white teriérů, jednak štěňata pozdějších kernteriérů. 

 Nejstarší známá chovná stanice kernteriérů prý byla ta, již vlastnil kapitán MacLeod von Drynoch na ostrově Skye. Péče o psy byla svěřena strážci zvěře MacLeodových, který byl po dobu téměř půl století ve službách jedné bohaté rodiny a rovněž žil na zámku Dunvegan. Možná právě tyto okolnosti vedly k nedorozumnění, když se jednu dobu tvrdilo, že kernteriér je krátkosrstým skajteriérem.

 První chovatelkou, která své pracovní teriéry uvedla na výstavu, byla A. Campbellová z Ardrishaigu u Loch Fyne. Stalo se tak roku 1909, a to na Cruftově výstavě. Chovatelka přihlásila tři psy - Dhorana Bhana, Roy Mohra a Cuilean Bhana. Psi byli zařazeni do jedné třídy a byli uvedeni jako "krátkosrstí skye teriéři" (Short-haired Skye Terriers). I když to byl v té době teriér ryze pracovní, získal si jako "nové plemeno" velmi rychle množství obdivovatelů. To dokládá skutečnost, že už v roce 1914 bylo na Cruftově výstavě předvedeno více než 60 psů a fen.

 Pojmenování "nového" plemene s dlouho minulostí se ukázalo být určitým problémem. Dříve nebyli tito teriéři pokládáni za žádnou zvláštní formu a neměli tudíž ani žádné jméno. Jistě i proto se v roce 1909 navržený název Cairn Terrier poměrně rychle uchytil. Jako svébytné plemeno uznal kernteriéra Anglický Kennel Club roku 1912. Od té doby jeho popularita roste, ale přesto naštěstí zůstal ušetřen osudu mnoha módních psů. Největší okruh jeho příznivců se dodnes nachází ve Skotsku a v severní Anglii.

 Věhlas kernteriéra časem pronikl i za skotské hranice, takže i u nás toto milé plemeno, které se výborně hodí pro úlohu rodinného psa, dobře známe. Vrozenou ráznost, velkou odvahu a nepodplatitelnou bdělost lze při rozumné výchově bez problémů udržet v únosných mezích. Kromě toho kernteriéři nemívají sklon ke štěkavosti, což je zvláště v hustě osídlených místech jejich velkou předností. Nelze ovšem říci, že by tito robustní Skotové byli nenároční. Někdy mají velmi silně vyvinutý lovecký pud a také jejich tvrdohlavost  by mohla nezkušenému majiteli pořádně zamotat hlavu. Avšak dobře vychovaný kernteriér je ideálním rodinným psem, jehož všude rádi uvidí, nevychovaný se stává postrachem.  

 Dalším aspektem, který přispívá k oblibě kernteriéra coby rodinného psa, je jeho na péči nenáročná srst, která má samočistící charakter a při správné péči pes téměř nelíná. Když chceme jeho kožíšek udržet ve formě, prostě si jen vezmeme kartáč se zahnutými zuby a hřeben a odstraníme odumřelou srst. Dvakrát až třikrát ročně bychom měli psa trimovat. A pokud se chystáme na výstavu, tak alespoň každé dva měsíce, ale u každého psa je to individuální. Samozřejmě nesmíme zapomenout na pravidelnou údržbu drápků, uší a vytírání očního sekretu.

 Kdo se rozhodne pro kernteriéra, může v následujících letech počítat s tím, že nebude mít nouzi o zábavu ani o změnu. Tento pes klade před svého pána každý den nové výzvy. Je nabitý činorodostí a touží každý den plnými doušky vychutnávat dobrodružství, která přináší život. Užijte si je s ním!    

 

Převzato: Teriéři - I. Stuchlý, M. Císařovský; časopis Svět psů 8/08 - G. Metzová 

 
cairn terrier, cairn terrier, cairn terrier