VÍTÁME VÁS NA SVÝCH STRÁNKÁCH ANEB ŽIVOT DVOU PSÁRSKÝCH CAIRN TERRIÉRŮ A JEDNOHO GLEN OF IMAAL TERRIÉRA

KDO JE IRISH GLEN OF IMAAL TERRIER

HISTORIE PLEMENE


Irský Glen of Imaal Teriér - (překlad: teriér z údolí řeky Imaal) je jedním z dosud velmi málo známých a tedy i vzácných plemen psů. Jak název napovídá, tito teriéři tedy pochází z oblasti řeky Imaal v hrabství Wicklow na východním pobřeží Irska. V Irsku samém vznikla 4 plemena teriérů - tři na vyšší noze, jedno krátkonohé. Jsou to dnešní soft coated wheaten teriér, kerry blue teriér, irský teriér a ten krátkonohý - glen of Imaal teriér. Velkými a urozenými příbuznými glenů jsou irští vlkodavové.

Nejkrásnější legenda o údolí řeky Imaal, ve které je také poprvé zmínka o tamních psech, vypráví, že když svatý Patrick přinesl křesťanství do Irska, navštívil také tři velká údolí: Glen of Imaal, Glenmalure a Glendalough. Setkal se s hlavami předních rodů a muži na koních ho doprovázeli na jeho cestě. S nimi šli i jejich psi - byl prý jich rovný tucet a čtyři z nich byli malí teriéři od řeky Imaal. Když svatý Patrick viděl muže a psy řekl prý, že takové tvory nelze silou podmanit a že také nikdy podmaněni a zotročeni nebudou. Od té doby prý dbají muži od řeky Imaal na čistotu chovu svých psů, aby si zachovali takové vlastnosti, které svatý Patrick ocenil.

I když pověsti také praví, že glen of Imaal teriér pochází z irského vlkodava - a tomu by nasvědčoval jeho zjev velkého silného psa na krátkých nohách - je více pravděpodobné, že vznikl, stejně jako jeho tři příbuzní - chovatelským výběrem menších silných psů. Plemeno bylo vyšlechtěno, nebo spíše samo vzniklo, na základě potřeby jejich majitelů, kterými byli sedláci a chalupníci na irském venkově. Ti potřebovali psy samostatné, schopné ohlídat a ubránit majetek a odehnat nebo zadávit škůdce - lišky, tchoře, krysy. Přitom ale museli tito psi být milí k domácím lidem a dětem.

Gleni v česku a ve světě
Poprvé v historii se glen of Imaal teriér předvedl veřejnosti jako samostatné plemeno na výstavě psů, pořádané na den svatého Patricka roku 1934. Sedmnáctého března 1934 pak byl založen a irským kennel klubem uznán chovatelský klub pro toto nové plemeno. Mnoho let trvalo, než se chov glenů v Irsku natolik rozšířil, že mohli být první jedinci vyvezeni za hranice. Dlouho po válce, až v roce 1958, byli dovezeni do Anglie a teprve v roce 1973 uznáni a registrováni anglickým kennel klubem. Do USA se první glen dostal v roce 1982, do Finska v roce 1980. V České republice se gleni objevili v roce 1993,v zastoupení prvních čtyř dovezených jedinců(pšeničný pes Bilbo's Gerryown import z Dánska a žíhaná fena ze SRN Ginger's Fennmarca.Po nich následovala pšeničná fena anglické krve Marfidal Lynch Linet a pšeničný pes Marfidal Quiet Quiddity syn anglického otce a irské matky). První vrh štěňat se narodil v roce 1995 feně Ginger's Fennmarca v chovatelské stanici "z Roxburku".
(Čerpáno z časopisu Pes přítel člověka č.3/97)

JAKÝ GLEN VLASTNĚ JE


Především to musí být statný pes na krátkých nohou. Velikostí a mohutností hlavy a trupu musí odpovídat daleko většímu psu, i jeho síla a vytrvalost není úměrná jeho malé kohoutkové výšce. Glen, který je malý a drobný, jehož všechny rozměry jsou v souladu s jeho tělesnou výškou, neni dobrý. Standard přímo říká: středně velký se středně dlouhou srstí, velmi silný, na svou velikost velmi hmotný. Nikdy nesmí připomínat dandie Dinmont teriéra!
Hlava glena je dostatečně dlouhá, velmi silná, klínovitá, se širokou a plochou mozkovnou, výrazným stopem a silnými čelistmi, zužujícími se k nosní houbě. Nosní houba je vždy černá. Zuby má glen neobvykle veliké, silné, pravidelné. Je předepsán nůžkový skus, ale toleruje se i skus klešťový. Velmi často mívají gleni řezáky rozházené, takže skus lze těžko popsat. Ani rozházený skus není považován za vadu u jinak dobrého jedince. Standard glena je vůbec velmi volný - bylo to proto, že v počátcích chovu nebylo z čeho vybírat a přísně postavený standard by chov potlačil hned v zárodku. Teprve až se gleni více rozšířili, stanovili si chovatelé jistá pravidla, kterých se drží, i když je standard přímo nevyžaduje.Oči glena jsou kulaté, posazené díky široké lebce dále od sebe a ne příliš tmavé. Standard říká: barva očí hnědá. Oči ale nesmí být příliš světlé, jantarové. Výraz očí je vždy rošťácký a odráží se v nich všeobecně optimistický světový názor glenů. Směšné jsou uši glena. Jsou poměrně malé, v ideálním případě neseny růžovitě (jako u grejhaunda) nebo napůl vztyčené. Zcela vztyčené nebo úplně svislé uši jsou těžká vada. V klidu glen uši skládá vzad. Pravda je, že co glen, to jiné uši. Těžší a větší jedinci mívají uši velmi nadzvednuté. Všeobecně platí, že cokoliv mezi vzpřímeným a svislým uchem je správné -a pak si páni rozhodčí vyberte!
Krk glena je středně dlouhý, šikmo nesený, velmi silný a svalnatý. Trup je hluboký, silný, svalnatý a delší. Bedra glenů jsou velmi svalnatá a mírně klenutá, především u mladých jedinců, hrudník glena je zavalitý, s klenutými žebry, svalnatý, prsa široká s mohutnými plecemi. Ocas glena se dříve kupíroval (jen tak dlouhý, aby ho bylo možno dobře uchopit do ruky),dnes už tomu tak není. Je vesele nesený, tedy nahoru. Ve výstavním postoji se ocásek glenům zvedá do vzpřímené pozice. Hřbetní linie má být co nejvíce přímá a vodorovná. O tvar hřbetní linie (topline) vedou dlouhou dobu spory Irové s Angličany. V originále standardu FC1 je uvedeno: "Topline straight" - to znamená "hřbetní linie přímá". Irové říkají (a já se domnívám, že země původu by měla vždy být ve svém názoru na plemeno respektována), že se tím myslí "vodorovná" = anglicky "level". Angličané tvrdí, že když je něco straight, přímé, není tím řečeno, že to musí být level, vodorovné. Ze strany Angličanů je to čistý alibismus - častou vadou glenů je totiž špatné úhlení končetin, kdy jsou hrudní končetiny příliš křivé a tím kratší nebo pánevní příliš strmé a tedy delší. Dojde pak ke snížení kohoutku a zvednutí zádi. Hřbetní linie je sice rovná, ale ne vodorovná - nýbrž stoupající. Stoupající (v zádi zvednutá) hřbetní linie není žádoucí a měla by být hodnocena jako nedostatek. Hrudní končetiny jsou stejně jako pánevní - krátké, velmi silné, dobře osrstěné. Nesmí ale být přehnaně krátké jako u zakrslého psa nebo u jiných velmi krátkonohých plemen. Musí to prostě být kratší dlouhé nohy. Plece jsou velmi svalnaté, lokty posazené vzad, aby vzniklo výrazné a široké předhrudí. Lokty musí být volně pohyblivé, ale ani ne vbočené, ani vybočené. Předloktí mají být dostatečně dlouhá, zhruba tak, aby končetiny tvořily až polovinu kohoutkové výšky psa. Kosti předloktí mají být velmi silné, co nejvíce rovné a jen mírně tvarované do "O". Tlapky hrudních končetin jsou objemné, okrouhlé, kompaktní, se silnými sevřenými prsty a silnými drápy. Rozevřené - ploché tlapky jou vadé. Od zápěstí se tlapky vytáčejí mírně ven, aby psu umožňovaly dobře hrabat. Toto vybočení ale nesmí být přehnané a nelíbivé. Hrudní končetiny glena nesmí být slabé a křivé tak, jako například u basethaunda. Je velkým omylem chovatelů i rozhodčích si něco takového myslet - křivé končetiny tvarované do "X" jsou nežádoucí a měly by být posouzeny jako vadné! Pánevní končetiny mají být paralelní, to znamená ani v jednom kloubu vbočené či vybočené. Jsou velmi silné, protože jejich úkolem je posun silného a těžkého těla. Glen se umí bleskurychle pohybovat a výborně skáče právě díky obrovské síle svých pánevních končetin. Kolena glenů jsou silná, dobře přiložená k tělu, paty rovněž velmi dobře tvarované a zaúhlené. Tlapky pánevních končetin jsou menší a nikdy nemají být vybočené. Hůře úhlené - strmé pánevní končetiny nejsou u glena žádoucí a bohužel se v chovu často vyskytují. Glen of Imaal netrpí různými dědičnými defekty končetin, jako je dysplazie loketních nebo kyčelních kloubů nebo luxace čéšky.
Dnes jsou gleni chováni pouze ve dvou barvách, které připouští standard: pšeničné (žluté v odstínech od velmi světlé až po temně rudou) a modře žíhané bez jakékoliv příměsi černé. Výskyt černých chlupů je u glena vysoce nežádoucí, rovněž tak nejsou přípustné bílé odznaky. V dřívějších dobách byly přípustné i jiné barvy srsti a tak se lze setkat i s gleny nestandardně zbarvenými - modrými, černými, černě žíhanými nebo modrými se žlutými znaky.
Srst glenů se upravuje trimováním. Psa - společníka upravujeme pouze dle potřeby, většinou jen dvakrát nočně, abychom mu odstranili "svrbící" starou srst. Výstavní jedinec ale potřebuje častější péči - u některých to bývá každých dvanáct týdnů! Správnou dobu pro vytrimování staré srsti lze velmi snadno poznat u pšeničných jedinců - pod starou srstí začíná být vidět nová, sytě rezavá, ale u žíhaných je to mnohem obtížnější. Glen ve výstavní kondici má na krku, trupu a ocase srst dlouhou 5-10 cm, dostatečně hrubou, splývavou (tak, aby po ní dobře stékala voda).Srst na břiše, mezi hrudními končetinami, na nohách od loktů a hlezen k zemi a na hlavě se ne-trimuje, pouze mírně upraví a zkrátí sestřihnutím. Jako u všech hrubosrstých plemen, i u glena je kvalita srsti velmi variabilní. Existují jedinci s velmi tvrdou srstí, která se pravidelně 4x ročně obměňuje a vyžaduje vyškubání. Jejich srst bývá někdy kratší a má málo podsady. Naopak je i mnoho takových glenů, kterým dorůstá srst velmi pomalu, je zralá pouze 1x za 7-8 měsíců, není tak hrubá jako u předchozích, ale je mnohem delší. Srst těchto glenů připomíná spíše srst irského vlkodava - je dlouhá, tvrdá asi od poloviny pesíku k jeho špičce, ale u kůže je chlup slabší a měkký. Tito glenové mají také větší množství dlouhé jemné podsady, která se velmi těžko odstraňuje. Mezi oběma extrémy existuje mnoho přechodných typů srsti různě tvrdé a různě dlouhé. Srst pšeničných glenů je vždy mnohem lepší kvality než žíhaných. Ti mají velmi často srst příliš měkkou, zvlněnou a otevřenou. Jak standard uvádí, nesmí být glen přesrstěný a ježatý. Srst pro výstavy má být úhledně upravena tak, aby dělala linie těla hladké a líbivé. Úprava srsti má ukázat přednosti psa a naopak zakrýt některé nedostatky. Vysokonohému psu se slabým hrudníkem se ponechává více dlouhé srsti na spodku těla, kdežto tomu, který je zavalitý na příliš krátkých nohách se srst na prsou a břiše protrhá a sestřihne. Pokud má glen rovné a silné končetiny, je dobře rozhodčímu je ukázat. Pak si můžeme dovolit srst na nohách protrhat a odhalit i paty, aby vynikla síla kostry a osvalení. Naopak u jedince se slabýma nohama ponecháme srsti více a necháme ji až do poloviny stehen. Hlava glena nesmí nikdy připomínat hlavu dandie Dinmont teriéra - a především úprava srsti musí rozdíl mezi těmito plemeny zdůraznit. Protože chceme, aby hlava glena byla co možná nejvíce široká a plochá, sestřihneme srst na svrchní straně lebky do roviny, aby nevznikla chocholka, ale rovná plocha, na stranách hlavy naopak necháme srst delší, aby se rozšířily líce. Vous glena by neměl smutně viset a ukazovat holý hřbet nosu. Má vesele trčet do stran a podtrhovat veselý a rošťácký vzhled psa. U některých jedinců, především žíhaných, kteří mají měkčí srst, je třeba vousy zkracovat, pšeniční tyto problémy nemají. Na uších se srst rovněž zkracuje, ale jen tak, aby to nebylo nápadné. Je tedy zásadně špatné glenů uši otrimovat nebo ostříhat na výstavu úplně dohola. Je dobře, je-li srst na uších dlouhá 1-1,5 cm. Okraje ucha ale vždy ostřihneme, aby ucho bylo co nejmenší. Příliš lehké a nepěkně nadzvednuté ucho získá tím, necháme-li kolem něj a pod ním více srsti. Naopak okolí těžšího ucha ostříháme, abychom ukázali, že i toto ucho je od hlavy odtaženo a tedy neseno standardně. Na výstavě rozčešeme všechnu srst na hlavě směrem dopředu ke špičce nosu a donutíme psa, aby zaklepal několikrát hlavou (dobrý recept je mu mírně fouknout do ucha). Srst se uloží sama do správné polohy - glen má vypadat, jako když právě vyběhl z roští, ne načesaný, navoněný a nafintěný jako dandie.


Plocha krku a trupu mezi liniemi A a B se trimuje


Srst na těle pročešeme směrem růstu - na hřbetě od hlavy k ocasu, na břiše a nohách směrem k zemi. To vše ale neděláme těsně před nástupem k posouzení, aby srst byla přirozeně splihlá a rozdělená do pramenů a ne nadýchaná! Pěkný, standardní a dobře upravený glen je úhledný, menší, statný pes, který zaujme svou zvláštní postavou i líbivou srstí. Především pšeniční gleni jsou velmi oblíbeni. Bohužel, špatně upravený jedinec s mnoha vadami či nedostatky může být až urážlivě ošklivý.
Co je na glenovi nejkrásnější, je jeho povaha. V mládí je to neúnavně veselý, dobře naladěný, nápaditý taškář, šašek neustále bavící své okolí různými šprýmy a skopičinami. V dospělosti je vážnější, důstojný, dojemně oddaný a věrný. Je velmi inteligentní a tak se i štěně brzo naučí, že při vší legraci jsou hraníce, za které by se jít nemělo. Po několika pokáráních pochopí bez větších problémů, že nelze ničit vybavení bytu, okusovat boty, nohy židlí nebo lidské. Je čistotný a velmi dlouho vydrží neudělat svou potřebu. Miluje vodu a vlhké počasí, největší radost mu uděláte, může-li se brouzdat v mělkých loužích nebo dokonce na zatopené louce! Je vděčný za každou pozornost, kterou mu pán věnuje, protože "jeho" člověk je pro něj středem vesmíru. Bude svého pána kdykoliv kamkoliv doprovázet a pokud mu pán dovolí, nehne se od jeho nohou. Miluje auta a veškerou dopravu kamkoliv, protože má rád to, co ho tam čeká (ať je to cokoliv). Touží po fyzickém kontaktu se svým pánem -bude vám sedat na židli, křeslo, rád se chová (nejraději na zádech, když mu drbete bříško). Vezmete-li ho s sebou na návštěvu, lehne si pod stůl, u kterého sedíte, usedne vám k nohám, budete-li stát. I když je silný a dobrý bojovník, nezačíná si rvačky.
Lze ho bez problémů držet ve společnosti jiných i menších psů, protože je trpělivý a jen tak se nerozčílí. Je-li ale neustále obtěžován a provokován, zasáhne rychle a účinně. Jeho velkou výhodou je ale to, že není zavilý - se psem, se kterým se popral, může klidně bez dalších konfliktů žít dál - pokud si ho tento bývalý soupeř dále rovněž nevšímá. Nevyhledává spory ani s příslušníky svého vlastního plemene. Feny jsou výborné matky a již od mládí jsou velmi tolerantní ke všem štěňatům, o která často důkladně pečují.
Nejlepší chovatelské stanice glenů jsou v Irsku, Anglii a Finsku a odtud se také vyváží chovný materiál za ceny přímo astronomické do celého světa. Chovatelé glenů, kterých je na světě málo, tvoří zvláštní, téměř zednářské společenství, které si vzájemně pomáhá v chovu i rozmístění štěňat. Ceny glen of Imaal teriérů jsou vysoké, aby si tyto psy pořizovali jen opravdoví milovníci a znalci a noví majitelé jsou dobře vybíráni, aby dále napomáhali v chovu pěkných standardních jedinců.
(Čerpáno z časopisu Pes přítel člověka č.3/97)

 
cairn terrier, cairn terrier, cairn terrier