Panička se v červnu asi definitivně zbláznila, alespoň páníček to říkal ... rozhodla se totiž, že si pořídí ještě jednoho kerníka a já budu mít kamaráda. A tak sedla k počítači a hledala a hledala, dlouho se rozhodovala, ale nakonec zvítězila chovná stanice Paperlapapś paní Catherine Zehnder. Hlavně se jí moc líbil kukuč budoucí maminy štěňátek jménem Loima a o tatínkovi neměla už vůbec pochyb ... jeho jméno I´m the Champion mluví za vše, ne?

Nastal den D a jelo se pro mého nového kamaráda Morrise. Já jsem bohužel nejel, protože to měla být daleká cesta na otočku bez žádných velkých přestávek, tak jsem byl odvežen i s naším malým Tedinem k dědovi a babičce a panička mohla vyrazit. Původně měla jet až do Rossau ve Švýcarsku, kde se Morris narodil, ale paní chovatelka Catherine byla tak hodná, že ho nakonec doveze do Tulfes, což je kousek od Innsbrucku. A dál to znám už jen z vyprávění ... jak už jsem řekl, cesta to měla být daleká, tak páníček v tom nenechal paničku samotnou a jel taky. Vyrazili asi v deset hodin ráno a to jeli bez GPS, které jim bylo nabídnuto k zápůjčce, což páníček odmítl se slovy, že GPS je panička. A asi jo, protože ani jednou nezabloudili. Jeli téměř bez přestávky, ale neodolali zastavit u nádherného jezera Achensee v Rakousku, které pro mě aspoň vyfotili. Po čtvrté dorazili do Tulfes a za chvíli přijela paní Catherine s partou asi šesti dalších kerníků včetně Morrise, který byl hned vypuštěn z klece a začal kolem vesele běhat. Po krátkém povídání a obdivování štěňátka a ostatních kerníku se omluvili, že musí jet zas domů, Morris se naposledy pomazlil s bývalou paničkou a putoval do přepravky. Po zkušenostech se mnou se panička obávala nejhoršího (já už v přepravce totiž nejezdím, protože jsem si to vyřval), ale po pár zakníkáních bylo ticho. Až to bylo paničce divné, jestli vůbec žije, a tak ho vytáhla ven, ale to neměla dělat ... v záchvatu radosti jí pěkně počůral kalhoty. Ale jsou i horší věci, ne? Jako třeba neustálý vydatný déšť, jež jim "zpříjemnil" celou zpáteční cestu a Morrisovi čůrací přestávky. Ale jako mají pohádky dobrý konec, tak i tato cesta skončila šťastně ... já mám malého kamaráda, panička je spokojená a páníček má konečně klid!