Dnes jsme jeli pro změnu zas jen s paničkou. Ta měla velké dilema kam jet, ale nakonec vybrala Krašov u Berounky, což je taková zřícenina a je z ní krásný výhled po okolí. Cesta byla poměrně dlouhá a ještě to parno, takže jsem moc rád přivítal potůček, který tam protékal. Na hradě jsme to celé prolezli a já už se zas těšil zpátky na ten potůček, kde jsem se opět vyráchal, ale to mi nestačilo. Před námi byl asi ještě jeden kilometr polní cesty a sluníčko bylo prostě všude. Ještě že jsem objevil ty skoro vyschlé louže plné zeleného bahna. Ó to jsem se zchladil, to byla úlevička! Jen dodnes nevím, proč se ta panička na mě tak zle dívala a nechtěla malého kerníka pustit ani do auta, chápete to?